Luděk Šindelář

Luděk Šindelář

Nazdar lidi. Jak se jmenuji je zřejmé z nadpisu tohoto článku. Už můj porod byl pro mě traumatizující záležitostí, neboť zatímco mi má maminka pomáhala dostat se na tenhle svět, ostatní děti se vesele koulovaly či stavěly sněhuláky. Na to datum snad do smrti nezapomenu. Jo, to bylo tuším jedenáctého prosince L.P. 1962. Střelec. Fakt síla. Trvalo to necelé dva roky, než mě naši nechali hrát se staršími kluky fotbal a ostatní míčové hry. Stavěli mě nejraději do brány. Byl jsem totiž chlupatej jako Yetti a i když ho téměř nikdo nikdy neviděl, kdo neměl alespoň trošku fantazie, poslali ho za mnou a bylo to v poho. V šesti letech jsem se poprvé vážně zamiloval. Láska jako trám. Trvalo to dva roky. Potom přesluhující družinářka umřela a já dostal od života další facku. Až do deváté třídy jsem chodil jen v černém. Jednou, cestou do školy, tuším do druhé třídy, to jsem právě uvazoval toulavému psu na ocas dýmovnici, mě oslovil jakýsi divný pán. Měl černou sukni, bílý límeček a byl na mně moc hodný. Dal mi bonbóny, a tak jsem začal chodit na náboženství. Naučil mě celé desatero a ještě mi moc hezky vyprávěl o Ježíškovi.

Pionýrský slib si pamatuji do dneška jen proto, že mě do pionýra nevzali. Jé, jak já se ho učil! Každý rok jsem byl připraven. Po absolutoriu devítiletky v osmnácti letech začal jsem studovat zedničinu. Náročná škola.

No a dál? Dál už nic nečekejte a koukejte mazat na muzikál!

Čau, Luďa

Výroba, webhosting a správa webu: lweb.cz Copyright © 2012-2013, Divadlo PIKL Hluboká nad Vltavou